Denní modlitba církve - návrh textů pro vlastní svátky Starokatolické církve v ČR

Sanktorál liturgického kalendáře Starokatolické církve v ČR je z větší části podmnožinou kalendáře českých a moravských římskokatolických diecésí, má ale také určité množství položek, kterými se od kalendáře velké církve odlišuje. (Viz seznam níže.)

Tento návrh (kterýžto je ryze soukromé povahy, nikdo se o něj nikoho neprosil, nemá žádné církevní schválení, ani o něj neusiluje) vychází ze skutečnosti, že když už čeští starokatolíci slaví liturgii hodin či se v soukromí modlí breviář, používají nejčastěji jednu z obou dostupných českých verzí breviáře pokoncilního římského. Pro část vlastních starokatolických svátků tu proto nabízíme vhodné vlastní texty, uzpůsobené k tomu, aby je bylo možné s římskokatolickým breviářem používat na způsob diecésního propria. Protože je návrh veden z pozic římskokatolických (~ "s jakými texty by se dotyčné svátky mohly slavit, kdyby byly zařazeny do římskokatolického kalendáře"), pomíjí oslavy těch, jimž z hlediska římskokatolické církve nepřísluší liturgická úcta jako světcům, stejně jako oslavy, jejichž dogmatický obsah není v souladu s římskokatolickou věroukou. Návrh má konservativní charakter v tom ohledu, že zásadně nevytváří nové liturgické texty, ale čerpá z existujících formulářů. Pro světce, kteří nemají domácí tradici liturgické úcty, jsou obvykle přeloženy pokoncilní liturgické texty ze zemí, kde figurují v liturgickém kalendáři, pro svátky slavené v minulosti i v Čechách se snažíme nabídnout překlad textů dosvědčených domácími prameny, zejména předtridentským breviářem kostela pražského.

Nabízené české texty usilují o koherenci s Denní modlitbou církve (co do použitého biblického překladu, jazykového rejstříku a stylu) jakožto nejrozšířenějším a nejsnáze dostupným českým breviářem.

Pokud návrh obsahuje texty orací, tak jen pro úplnost překládaného celistvého formuláře. Rozumí se samo sebou, že kdyby se něco z našeho návrhu někdy někde dostalo do liturgického provozu, obvykle by se použila příslušná kolekta ze starokatolického misálu.

Proč?

Proč má římský katolík potřebu pokoušet se mluvit do toho, jak starokatolíci ne/slaví liturgii hodin?
Zčásti jde o experiment v oblasti toho, jak blízké či vzdálené si obě církve v dané oblasti liturgického života reálně jsou. (Má náš návrh naději na nějaký omezený úspěch, nebo je úplně mimo? Pokud platí druhá možnost, v jakém ohledu je mimo? Je mimo nabízet starokatolíkům breviářové texty vůbec? Breviářové texty o svatých? Speciálně o těchto svatých? Nebo se výběr textů výrazně míjí s konfesní citlivosti či liturgickou tradicí? ...)
Zčásti o cvičení v překládání různorodých liturgických textů.
Zčásti o plochu k tříbení, formulaci a demonstraci názorů na problematiku liturgických textů a jejich překládání - něco na způsob školního projektu, který se zpracovává jako fiktivní zakázka pro reálného zákazníka.
Zčásti o výraz náklonnosti k některým z dotčených svátků a radosti z toho, že když je neslaví velká církev, slaví je alespoň ta malá punková vedle.
Konečně pak jde o výraz přesvědčení, že malý kousek pozemské blaženosti tkví mj. i v tom, mít k breviáři diecésní dodatek s vlastními svátky, které jsou speciálně vaše a v okolních místních církvích se neslaví, a komu se takové blaženosti nedostává, tomu je třeba od této privace odpomoci. (Ať už o to stojí, nebo ne.) V tomto ohledu je náš návrh něčím na pomezí projevu pohostinnosti a aktu kolonisace.