Sanktorál liturgického kalendáře Starokatolické církve v ČR je z větší části podmnožinou kalendáře českých a moravských římskokatolických diecésí, má ale také určité množství položek, kterými se od kalendáře velké církve odlišuje. (Viz seznam níže.)
Tento návrh (kterýžto je ryze soukromé povahy, nikdo se o něj nikoho neprosil, nemá žádné církevní schválení, ani o něj neusiluje) vychází ze skutečnosti, že když už čeští starokatolíci slaví liturgii hodin či se v soukromí modlí breviář, používají nejčastěji jednu z obou dostupných českých verzí breviáře pokoncilního římského. Pro část vlastních starokatolických svátků tu proto nabízíme vhodné vlastní texty, uzpůsobené k tomu, aby je bylo možné s římskokatolickým breviářem používat na způsob diecésního propria. Protože je návrh veden z pozic římskokatolických (~ "s jakými texty by se dotyčné svátky mohly slavit, kdyby byly zařazeny do římskokatolického kalendáře"), pomíjí oslavy těch, jimž z hlediska římskokatolické církve nepřísluší liturgická úcta jako světcům, stejně jako oslavy, jejichž dogmatický obsah není v souladu s římskokatolickou věroukou. Návrh má konservativní charakter v tom ohledu, že zásadně nevytváří nové liturgické texty, ale čerpá z existujících formulářů. Pro světce, kteří nemají domácí tradici liturgické úcty, jsou obvykle přeloženy pokoncilní liturgické texty ze zemí, kde figurují v liturgickém kalendáři, pro svátky slavené v minulosti i v Čechách se snažíme nabídnout překlad textů dosvědčených domácími prameny, zejména předtridentským breviářem kostela pražského.
Nabízené české texty usilují o koherenci s Denní modlitbou církve (co do použitého biblického překladu, jazykového rejstříku a stylu) jakožto nejrozšířenějším a nejsnáze dostupným českým breviářem.
Pokud návrh obsahuje texty orací, tak jen pro úplnost překládaného celistvého formuláře. Rozumí se samo sebou, že kdyby se něco z našeho návrhu někdy někde dostalo do liturgického provozu, obvykle by se použila příslušná kolekta ze starokatolického misálu.
Proč má římský katolík potřebu pokoušet se mluvit
do toho, jak starokatolíci ne/slaví liturgii hodin?
Zčásti jde o experiment v oblasti toho, jak blízké či vzdálené
si obě církve v dané oblasti liturgického života reálně
jsou. (Má náš návrh naději na nějaký omezený úspěch,
nebo je úplně mimo? Pokud platí druhá možnost,
v jakém ohledu je mimo? Je mimo nabízet starokatolíkům
breviářové texty vůbec? Breviářové texty o svatých?
Speciálně o těchto svatých?
Nebo se výběr textů výrazně míjí s konfesní citlivosti či liturgickou tradicí? ...)
Zčásti o cvičení v překládání různorodých liturgických textů.
Zčásti o plochu k tříbení, formulaci a demonstraci názorů
na problematiku liturgických textů a jejich překládání -
něco na způsob školního projektu, který se zpracovává
jako fiktivní zakázka pro reálného zákazníka.
Zčásti o výraz náklonnosti k některým z dotčených svátků
a radosti z toho, že když je neslaví velká církev,
slaví je alespoň ta malá punková vedle.
Konečně pak jde o výraz přesvědčení, že malý kousek pozemské
blaženosti tkví mj. i v tom, mít k breviáři diecésní dodatek
s vlastními svátky, které jsou speciálně vaše a v okolních místních církvích
se neslaví,
a komu se takové blaženosti nedostává, tomu je třeba
od této privace odpomoci. (Ať už o to stojí, nebo ne.)
V tomto ohledu je náš návrh něčím na pomezí projevu pohostinnosti a aktu kolonisace.